Z Veverské Bítýšky se vydáte proti proudu údolím řeky Svratky po červené značce. Tato část vede převážně po nerovné, ale bez potíží sjízdné cestě. Tato však po cca 3 kilometrech přechází v krátký přechod strmých skal – kola je zde nutné v úseku asi 500 metrů přenášet. Pro pěší to představuje pouze zvýšenou námahu na doposud výškově nevýrazné trase. Z nejvyššího bodu skalek je pěkný výhled na údolí a na ostrov u osady Šárka. Po překonání skalek jsme již v osadě Šárka, kde je i občerstvovna (saloon). 

 

U saloonu již narazíme na Pejškovský potok, který sleduje zelená turistická značka. Tu doporučujeme následovat až k Braníškovu na Pravkovou. Jde o nepříliš frekventovanou, ale přesto asfaltovou lesní silnici, kam vozidla nesmí. Na Pravkovou je to 5 kilometrů převážně stoupání. Zelené turistické značení, které po čase opouští asfaltovou silnici, je vhodné spíše pro pěší. Horským a zdatným cyklistům jej doporučujeme spíše v opačném směru, protože poskytuje náročný, ale adrenalinový, terénní sjezd. Ostatní cyklisté v obou směrech mohou setrvat na asfaltové silnici, která je na Pravkovou dovede též (jen nesmíte odbočit vpravo na Pejškov, ale držet se vlevo.

 

Zatímco řeka Svratka, kolem které jsme již prošli, leží ve 250 metrech nad mořem, Pravková ční do výšky cca 450 m.n.m. Útěchou budiž zjištění, že odsud už to bude zase převážně z kopce. 

 

Z Pravkové na Šmelcovnu můžeme doporučit 2 různé trasy. Standardní, po červené značce přes polní cestu na Maršov, kde najdete i hospodu. Dále z Maršova stále po červené po nekvalitní a nepříliš frekventované běžné asfaltové silnici dolů na Šmelcovnu, kolem chaty Petra Bezruče. 

 

Dobrodružnější povahy mohou vyrazit na Šmelcovnu přes Braníškov. Zde však není část cesty turistické značení. Od Pravkové se tedy vydáte ven z lesa, kde končí asfalt a začíná polní cesta. Po té projedete kolem bílého a černého křížku nad Braníškovem s pěkným výhledem. Od černého křížku ještě projedete po téže cestě se sadem po levé ruce a dostanete se na silnici. Po ní se dáte vlevo a sjedete kolem Braníškova, kde se za zastávkou autobusu dáte cestou mezi poli lemovanou alejí stromů směrem do údolí Bíleho potoka. Máte-li čas a chuť, zajeďte si ještě kousek mezi Braníškov a Maršov k vodárně v poli, která je v nadmořské výšce 514 metrů a je odtud kolosální výhled. Následně se vraťte k aleji. 

 

Za Braníškovskou alejí vjedete do lesa, kde je lesní asfaltová cesta a před vámi pěkný sjezd do údolí. Této cesty se držíte, přičemž čtyřikrát překročíte menší potok. Za čtvrtým brodem odbočíte doleva po modré nebo si můžete zvolit cestu přímo kolem Bílého potoka přes brody. Ty jsou po přívalových deštích, bez zničených lávek, značně nevyzpytatelné a dobrodružné – navíc po změně vlastníků některých pozemků byly zahrazeny právě přístupové komunikace na Šmelcovnu – je tedy vhodnější vybrat modrou značku. Po asi 2 kilometrech se napojíte na červenou značku vedoucí z Maršova, dáte se dolů a po 500 metrech jste v cíli, obci Šmelcovna. Znalci nemusejí až k napojení na červenou značku, ale mohou po cestě po modré značce kousek za ohradníkem koní odbočit lesíkem vpravo – prudce dolů, přes tábor, lávku a kolem tří chat dojít na Šmelcovnu zadem kolem kaple.

 

Ze Šmelcovny potom můžete jít do Veverské Bítýšky přes Halův mlýn (Veverkův mlýn). V obou lokalitách je k dispozici občerstvení. Na Halův mlýn vedou ze Šmelcovny dvě cesty – kolem vody po modré (více v rovině, ale spíše pro horská kola). Nebo můžete vyjet do prudkého kopce po silnici nad Šmelcovnu (modrá a pak kousek červená značka) a odtud sjet dolů k Halovu mlýnu. Z Halova mlýna pak po modré se v příjemném klesání dostanete do Veverské Bítýšky.